Někteří majitelé psů či koček se mylně domnívají, že
ránu je dobré nechat zvířeti olizovat, líp se mu to zahojí, vždyť jejich sliny jsou léčivé.
Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují.
Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k
infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.
Toto je pouze jeden z mnoha mýtů týkající se zdraví psů a koček. Pokud vás toto téma zaujalo, přečtěte si celý článek:
Omyly a mýty o zdraví psů a koček
1. "To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou"
Pan Komárek z filmu Na samotě u lesa neměl úplně pravdu. Drtivá většina případů zablešení psa je totiž způsobena blechou kočičí (Ctenocephalides felis), nikoliv blechou psí (Ctenocephalides canis), která je poměrně vzácná. K napadení člověka sice dochází, naštěstí ale tyto blechy preferují hlavně psy, kočky a člověku většinou nezpůsobují kromě svědivých pupenů na kůži větší problémy.
2. Kocour by se měl kastrovat až po prvním roce života, jinak to vede k potížím s močením.
Četné studie vyvracejí souvislost mezi ranou kastrací a nedokonalým vývojem močových cest. Například v USA se kocouři běžně kastrují v několika málo měsících života a nebyla u nich přitom zaznamenána vyšší incidence onemocnění dolních cest močových (FeLUTD). Naopak jasná souvislost je prokázána mezi FeLUTD a obezitou. Pokud je Váš kocour (kastrovaný i nekastrovaný) obézní, bude mít riziko FeLUTD vyšší než štíhlý a aktivní kocour vykastrovaný např. „již“ v půl roce života.
3. Hormonální antikoncepce pro feny a kočky je bezpečná a nemá nežádoucí účinky.
Vedlejší efekty antikoncepčních hormonálních přípravků jsou již tak dobře známé, že je s podivem, kolik fen a koček tuto nevhodnou kúru ještě v dnešní době podstupuje. Nejčastějšími problémy po opakovaných aplikacích jsou záněty dělohy, nádory mléčné žlázy, cukrovka. Více se dočtete
zde.
4. Každá fena by měla mít aspoň jednou za život štěňata.
Mnoho chovatelů se domnívá, že když bude mít jejich fena jednou štěňata, tak se sníží riziko vzniku zánětu dělohy, nádorů mléčné žlázy, falešné březosti apod. Není tomu tak. Naopak nebývá vzácností, že první porod s sebou přináší zdravotní komplikace. Pokud netoužíte po štěňatech, je doporučitelné nechat fenu vykastrovat - to je jediná prevence zmíněných nemocí. Více o výhodách a nevýhodách kastrace se můžete můžete dověďět
zde.
5. Když se pes vykusuje v okolí konečníku anebo jezdí zadkem po zemi, tak potřebuje odčervit.
Tyto příznaky jsou většinou způsobeny přeplněním análních váčků. Ty se za normálních okolností vyprazdňují samy mechanickým působením stolice, v případě zúžení jejich vývodů, zánětu nebo průjmů se mohou přeplnit a vést ke dráždění. Pak je vhodné nechat obsah váčků odborně evakuovat, případně dále ošetřit. Aby docházelo k podobnému dráždění okolí konečníku kvůli začervení nebývá obvyklé.
6. Pro správný vývoj štěněte je zapotřebí přidávat mu ke granulím vápník.
Vápník je opravdu pro štěně důležitým prvkem, nicméně granule pro štěňata v současné době obsahují vápníku dostatek, a tak je velmi rizikové další vápník do krmiva ještě přidávat. Nadbytek vápníku v potravě štěňat vede k některým onemocněním kloubů a kostí. Toto se jednoznačně potvrdilo již před několika desítkami let. Více se dočtete
zde.
7. Syrové maso je to nejlepší pro mou kočku.
Při zkrmování syrového masa je potřeba počítat s rizikem parazitární a bakteriální kontaminace, což může vést k vážným zdravotním problémům. Při jednostranném krmení masem chybí kočce některé důležité vitamíny, aminokyseliny a minerály.
8. Se štěnětem se může chodit mezi jiné psy až po úplném dokončení vakcinace, do té doby musí štěně zůstat doma.
Primovakcinace se dokončuje obvykle kolem 13. týdne věku, kdy už je velmi důležitá tzv. socializační fáze vývoje štěněte téměř u konce. Budete-li se seznamováním štěněte s okolním světem zbytečně vyčkávat, může to vést v budoucnu k poruchám chování. Vzhledem k nedostatečné chráněnosti štěňat proti infekčním nemocem je samozřejmě vhodné vyhýbat se místům s velkou koncentrací neznámých psů, ale kontakt se zdravými psy (i dalšími zvířaty) je pro rozvoj osobnosti štěněte velmi důležitý. Ideální jsou pro tyto účely psí školky.
9. Vakcinovat kočku proti vzteklině je ze zákona povinné.
Pokud se nechystáte s kočkou cestovat do zahraničí, není Vaší povinností ji nechávat očkovat proti vzteklině. U koček, které žijí pouze v bytě, je naprostý nesmysl toto očkování provádět. Naopak venkovní kočky by (minimálně) proti vzteklině být vakcinovány měly.
10. Pro těhotnou ženu je kvůli toxoplazmóze rizikové mít doma kočku.
Nakažená kočka vylučuje vajíčka toxoplazem trusem asi 3 týdny, a to většinou jen při primoinfekci (nejčastěji mezi 3. a 8. měsícem života). K perorálnímu nakažení člověka nedochází většinou přímým kontaktem s kočkou, ale vajíčky kontaminujícími prostředí (neomytá zelenina) nebo pozřením nedostatečně tepelně opracovaného masa hospodářských zvířat s tkáňovými cystami (bifteky, ochutnávání připravovaných pokrmů). Přítomnost protilátek charakteristických pro chronickou toxoplazmózu představuje ochranu před nebezpečím obávané akutní infekce v prvním trimestru těhotenství. Při dodržování základních hygienických návyků je přímý přenos z kočky na těhotnou ženu nereálný.
11. Chovatel by měl vždy prodávat již vakcinovaná štěňata.
Věk štěněte, od kterého by se mělo začít s vakcinací, závisí na několika okolnostech. Pokud se jedná o chov s dobrými zoohygienickými podmínkami, matka je řádně očkována, štěně přijalo dostatek mleziva s protilátkami a nebude se pohybovat v infekčním prostředí, pak není vždy nutné očkovat ho již v 6. nebo 7. týdnu věku. Úplně postačí zahájit očkování po 8. nebo 9. týdnu, tzn. v době, kdy už je štěně většinou u nových majitelů. Nicméně do této doby by už mělo proběhnout alespoň jednou až dvakrát odčervení. Více v článku:
Proč chránit psa a kočku proti blechám a klíšťatům - rizika, nemoci, prevence, řešení.
12. Blechy mému zvířeti nijak neškodí, jen ať se klidně pasou dál.
Napadení blechami často vede k alergickým onemocněním, která se projevují úpornou svědivostí kůže. Navíc je zablešení spojeno s rizikem přenosu mnoha onemocnění - kočičí bartonelózy (nemoc z kočičího škrábnutí), hemoplasmózy a rickettsiózy, stafylokokových a salmonelových infekcí, tasemnice psí (Dipylidium caninum).
13. Když dojde k nežádoucímu nakrytí feny, je nutné co nejdříve vyhledat veterináře, aby jí dal injekci proti zabřeznutí.
Vzhledem k tomu, že se k časnému potratu používají látky s mnoha vedlejšími účinky (estrogeny), je tato metoda přerušení gravidity krajně nevhodná. Dalším argumentem proti je i to, že zhruba polovina všech případů nežádoucích nakrytí vůbec nevede k zabřeznutí a ošetřovali bychom tedy i feny, které vůbec nejsou gravidní. Jestli bylo krytí plodné můžeme zjistit až po 4 týdnech ultrasonografickým vyšetřením. Pokud se gravidita potvrdí, lze ji ukončit tzv. pozdním potratem, který s sebou nepřináší rizika poškození zdraví feny. Více se dočtete zde.
14. Než se vydám s kočkou k veterináři, zkusím ji nejdřív léčit sám, Paralen by přeci mohl zabrat.
Každému léčebnému postupu by měla předcházet alespoň základní diagnostika. Bez znalosti příčiny problému ho nelze ani adekvátně řešit. Laické podávání léků z domácí lékárničky bez jakéhokoliv vyšetření nebo aspoň konzultace s veterinářem s sebou přináší dvě důležitá úskalí. 1) Terapie "naslepo", bez znalosti diagnózy, se může minout účinkem a to vede k prodlevě v nasazení správného léčebného postupu, s čímž je pak spojena i horší prognóza uzdravení. 2) Některá léčiva běžně používaná u lidí mohou být při nevhodném podání psovi nebo kočce velmi nebezpečná. Jeden příklad z mnoha: Paralen je pro kočky značně toxický a jeho aplikace vede často k úhynu. Pokud už je humánní léčivo použitelné i u zvířat, musí jeho optimální dávku a frekvenci aplikací zvolit odborník, aby nedocházelo k předávkování nebo poddávkování.
15. Ránu je dobré nechat psa olizovat, líp se mu to zahojí, vždyť psí sliny jsou léčivé.
Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují. Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.
Zdroj:
Omyly a mýty o zdraví psů a koček
Související články:
Pozor, některé nemoci jsou přenosné ze psa na člověka!
Odčervení psů - Jak často a proč odčervovat psa Nejčastější parazité psů a koček
