neděle 22. května 2011

Kastrací lze předejít i rakovině mléčných žláz

Rakovina mléčných žláz

Stále častěji a bohužel také u stále mladších a mladších zvířat se veterináři ve svých ordinacích setkávají s rakovinou mléčných žláz u fen, vzácněji i u koček.

"Nejčastěji se jedná o feny, u nichž se po hárání objevují pravidelně takzvané falešné březosti. Je to hormonální porucha pohlavního cyklu, při níž se fena chová, jako kdyby byla březí, přestože tomu tak není. Chovatel by to měl na zvířeti poznat, protože probíhající hormonální změny ovlivňují jeho chování (shromažďuje si hračky v pelíšku, nechce chodit ven, nechce jíst) a může se také objevit sekrece z mléčných žláz. Ta může vyústit až v zánět mléčné žlázy – mastitis, který je nezbytné léčit antibiotiky.

Opakovaná nefyziologická aktivita mléčné žlázy pak velmi často vyústí v rozvoj nádorového onemocnění mléčné žlázy," uvádí MVDr. Michaela Riedlová, která se s těmito smutnými případy setkává velmi nerada. Proto je zastáncem kastrace jako preventivního zdravotního opatření. Odstraní totiž hlavní příčinu těchto obtíží – tedy vaječníky a jimi produkované hormony.

Falešná březost u fen - příčiny, příznaky, rizika, léčba


Zánět dělohy

Dalším problémem, který se u nekastrovaných fen či koček často objevuje, je pyometra – zánět dělohy. Ten bývá na svém počátku opět iniciovaný hormonálními změnami, jejichž vlivem dojde k naplnění dělohy sekretem děložních žláz. Kastrace je pak ve spoustě případů jedinou možností a současně zákrokem zachraňujícím dokonce život feny.

Kastrace jako zdravotní prevence

Pokud má být kastrace prevencí výše zmíněných těžkých zdravotních komplikací – zánětu dělohy a nádorů na mléčné žláze – pak je ideální zvíře operovat mezi prvním a třetím háráním. "Lepší je ale operovat později než vůbec. I v pozdějším věku je kastrace jednoznačně vhodná, pokud dojde k objevení nádorů na mléčné žláze," radí Michaela Riedlová. "Operovat ovšem nelze fenu v říji. A kvůli možným operačním komplikacím musí být ponechán měsíc před a po hárání též mimo úvahu."

Kromě psů a koček se často kastrují např. také fretky nebo králíci. U fretek se kastrace provádí z důvodu dlouhotrvající říje, která vysokou produkcí samičích hormonů estrogenů negativně ovlivňuje krvetvorbu a může způsobovat vážné zdravotní problémy.

Možná rizika kastrace

Před kastrací je v každém případě vhodné provést základní předoperační vyšetření – vyšetření srdce, odběr krve na biochemické a hematologické vyšetření. Pokud je vše v pořádku, může majitel zvolit šetrnější, i když dražší způsob anestezie, který snižuje riziko komplikací – inhalační anestezii. Pokud je pak pacientka při samotném zákroku v rukou zkušeného operatéra, jsou komplikace zřídkavé. Mladá zvířata ale bez problémů snášejí i tradiční narkózu.

Pooperační péče

Po operaci se fenka či kočka vracejí do rukou majitele, a na něm pak tedy leží péče o to, aby si operační ránu nelízaly.

Lékař zvíře většinou vybaví plastovým límcem, přes který se zvíře k ráně nedostane. Pro některá zvířata je ale límec zbytečně stresující, takže nezbývá než ránu chránit pružným obinadlem nebo prodyšným oblečkem a minimálně týden až deset dní zvíře hlídat, hlídat a hlídat, než se vyndají stehy. Vyplatí se to.

Na oplátku budete mít jistotu, že vaši čubičku už nečeká žádné hárání a vás hlídání fenky před nežádoucími nápadníky. Pokud žijete v bytě, oceníte i hygienickou stránku věci. A jako významný bonus berte fakt, že už nemusíte mít strach ze zdravotních komplikací vznikajících při falešné březosti.

Kolik to stojí

Finanční náročnost kastrace závisí nejen na konkrétní pacientce (jejím zdravotním stavu, velikosti, věku), ale i na pracovišti, které zákrok provádí. V malé, hůře vybavené ordinaci bude operace levnější než na velké veterinární klinice, ceny se většinou pohybují okolo dvou tisíc korun, vyšší jsou pro psy, za fretku je to méně. Do jakéhokoliv vyhledávače si zadejte například heslo "veterinář ceník", případně s kombinací vašeho regionu, a určitě najdete konkrétní aktuální ceny platné v nejbližším okolí. Hlavně byste ale měli svému veterinárnímu lékaři důvěřovat, ne vždy je cena tím nejdůležitějším faktorem.

Jsou i jiná řešení?

Pokud z nějakého důvodu majitel zvíře kastrovat nechce, je možné použít některé hormonální preparáty ovlivňující pohlavní cyklus. Časté aplikace těchto preparátů ale mohou způsobit rozvoj dalších onemocnění, například cukrovku nebo opět nádory mléčné žlázy. Ve výsledku pak je řešení těchto obtíží náročnější, dražší a pro zvíře více zatěžující než provedení kastrace.

Každý případ je ale nutné posoudit individuálně a vybrat pro něj to nejvhodnější řešení. Poraďte se tedy určitě se svým veterinárním lékařem.

Enzymy, vitamíny, pasty a jiné doplňky, které mohou pomoci naleznete zde: Nádorová onemocnění

Zdroj: Kastrací lze předejít i rakovině

pondělí 16. května 2011

Potřebuje kočka mléko?

Máte doma kočku a dáváte ji mléko? A víte o tom, že mléko není pro kočku právě nejvhodnější? Způsobuje totiž těžké průjmy. To, že se kočkám dává mléko je jeden z mnoha omylů a mýtů, které mezi lidmi stále přetrvávají. A není to zdaleka omyl jejiný.

Dáváte kočce syrové maso? Pozor i zde hrozí nebezpečí. Myslíte, že jsou pro kočku vhodné kosti? Další omyl. A co čokoláda, granule pro psy atd.

Celý článek si můžete přečíst zde: Sedm omylů, kterými spolehlivě ublížíte své kočce

Související články:

Proč kočky nechodí na svůj záchod - Jak postupovat při řešení tohoto problému
Jak pečovat o kočku s onemocněním ledvin

neděle 15. května 2011

Problém s análními váčky u psa a kočky - Jak ho rozpoznat, co dělat, pomoc, prevence


Trpí váš pes nadměrnou svědivostí v oblasti konečníku, "sáňkuje" zadkem po zemi, olizuje si anální oblast, kouše si kořen ocasu nebo se drbe a otírá zádí o předměty? Pravděpodobně se jedná problém s analními váčky. Konečník bývá zarudlý, zduřelý a citlivý na jakýkoli dotyk. Mohou se objevit problémy při kálení, příp. čerstvá krev na stolici.

Anální žlázky - O jaký problém se jedná, co dělat, predispozice, prevence

Dle lékařské terminologie paranální váčky jsou dvě kožní vychlípeniny mezi vnitřním a vnějším análním svěračem uložené na ciferníku obvykle v pozici 4 a 8. Do váčků ústí mnoho pozměněných mazových žlázek, které produkují výrazně páchnoucí sekret, který se uvolňuje tlakem svěračů (např. při kálení nebo stresu). Tento sekret je u psů spíše vodnatý, u koček až kašovitý.

Jsou některá plemena náchylnější než jiná?

K onemocnění váčků jsou náchylní především psi malých a středních plemen (do 15 kg), predisponováni jsou pudlové, kavalíři, čivavy, jezevčíci, jorkšíři, lovečtí španělé apod. Dále se předpokládá vliv typu stravy (oproti vařenému je po granulích stolice tužší, takže více stimuluje váčky k vyprázdnění), alergií na krmivo a složení stravy (někdy se problémy zlepší po přidání nenasycených mastných kyselin, např. rybího oleje, do krmení).

Jak se problémy s analními váčky projevují?

Problémy se "žlázkami" se projevují zejména svědivostí v oblasti konečníku - pes "sáňkuje" zadkem po zemi, olizuje si anální oblast, kouše si kořen ocasu nebo se drbe a otírá zádí o předměty. V některých případech majitelé uvádějí celkovou svědivost, kdy se pes válí a drbe si i jiné oblasti těla, zejména uši. Konečník bývá zarudlý, zduřelý a citlivý na jakýkoli dotyk. Mohou se objevit problémy při kálení, příp. čerstvá krev na stolici.

1. Prvním problémem bývá přeplnění váčků, kdy je pouze přítomno větší množství sekretu, který není změněn zánětem. K odstranění problému stačí vyprázdnění žlázek manuální kompresí. U koček je tento zásah účinný na několik měsíců, u psů se bohužel problém častěji opakuje. Nadměrným vymačkáváním se však oslabuje schopnost vyprazdňovat žlázky přirozeně, proto by se mechanické čištění mělo omezit na nutné minimum.

2. Druhým problémem je zánět váčků, kdy je sekret změněný, obsahuje vločky hnisu a někdy i krev. Pokud tento problém majitel nepodchytí, dochází k prasknutí zanícené žlázy a vytvoření píštěle na povrch kůže. Tento stav je extrémně bolestivý a je nutné ho vyřešit opakovaným výplachem váčků dezinfekčním roztokem a aplikací lokálních (v těžších případech i celkových) antibiotik. Nádorové onemocnění se nejčastěji vyskytuje u fen středního a vyššího věku a jedinou účinnou metodou je rychlé chirurgické odstranění tumoru.

3. U starších nekastrovaných psů-samců mohou dělat problém ještě tzv. cirkumanální žlázky, které se vyskytují v okolí konečníku ve velkém množství a jsou často postiženy nádorovým bujením. Nádory rostou kdekoli v oblasti konečníku, mohou vředovatět, krvácet, často jsou hormonálně aktivní (narušují metabolismus vápníku v těle) a mohou metastazovat. Doporučuje se urychlené vyjmutí nádorů a současná kastrace, aby se zabránilo recidivě.

Prevence

K prevenci, kterou může majitel provádět doma, patří především kontrola chování zvířete. Přehnaný zájem o oblast konečníku by neměl být podceňován, i když jste si jistí, že váš mazlík nikdy tyto problémy neměl. Naplnění žlázek lze zkontrolovat pohmatem okolí konečníku, vizuální změny (zarudnutí, krvácení, výtok sekretu, různé výrůstky) jsou neklamnou známkou problému. V případě, že váš pejsek trpí přeplňováním žlázek, můžete mu je vyprazdňovat i doma.

Vyprazdňování vnější kompresí bývá často málo účinné a je nutné jej příliš často opakovat. Vhodnější je vyprázdnění s nasazenou chirurgickou rukavicí, kdy se ukazováček zasune do konečníku a stlačením proti palci (z vnější strany) se vyprázdní celý obsah váčku. Doporučuji, aby vám tento úkon důkladně vysvětlil veterinární lékař včetně vhodné frekvence.

Produkty vhodné při problémech s analními žlázkami naleznete zde.

Trpí váš pes epilepsií?

Zdroj: Anální žlázky

pondělí 2. května 2011

Také si myslíte, že je dobré nechat psovi nebo kočce ránu olizovat? Mýlíte se.



Někteří majitelé psů či koček se mylně domnívají, že ránu je dobré nechat zvířeti olizovat, líp se mu to zahojí, vždyť jejich sliny jsou léčivé.

Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují.

Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.

Toto je pouze jeden z mnoha mýtů týkající se zdraví psů a koček. Pokud vás toto téma zaujalo, přečtěte si celý článek:

Omyly a mýty o zdraví psů a koček

1. "To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou"

Pan Komárek z filmu Na samotě u lesa neměl úplně pravdu. Drtivá většina případů zablešení psa je totiž způsobena blechou kočičí (Ctenocephalides felis), nikoliv blechou psí (Ctenocephalides canis), která je poměrně vzácná. K napadení člověka sice dochází, naštěstí ale tyto blechy preferují hlavně psy, kočky a člověku většinou nezpůsobují kromě svědivých pupenů na kůži větší problémy.



2. Kocour by se měl kastrovat až po prvním roce života, jinak to vede k potížím s močením.

Četné studie vyvracejí souvislost mezi ranou kastrací a nedokonalým vývojem močových cest. Například v USA se kocouři běžně kastrují v několika málo měsících života a nebyla u nich přitom zaznamenána vyšší incidence onemocnění dolních cest močových (FeLUTD). Naopak jasná souvislost je prokázána mezi FeLUTD a obezitou. Pokud je Váš kocour (kastrovaný i nekastrovaný) obézní, bude mít riziko FeLUTD vyšší než štíhlý a aktivní kocour vykastrovaný např. „již“ v půl roce života.



3. Hormonální antikoncepce pro feny a kočky je bezpečná a nemá nežádoucí účinky.

Vedlejší efekty antikoncepčních hormonálních přípravků jsou již tak dobře známé, že je s podivem, kolik fen a koček tuto nevhodnou kúru ještě v dnešní době podstupuje. Nejčastějšími problémy po opakovaných aplikacích jsou záněty dělohy, nádory mléčné žlázy, cukrovka. Více se dočtete zde.



4. Každá fena by měla mít aspoň jednou za život štěňata.

Mnoho chovatelů se domnívá, že když bude mít jejich fena jednou štěňata, tak se sníží riziko vzniku zánětu dělohy, nádorů mléčné žlázy, falešné březosti apod. Není tomu tak. Naopak nebývá vzácností, že první porod s sebou přináší zdravotní komplikace. Pokud netoužíte po štěňatech, je doporučitelné nechat fenu vykastrovat - to je jediná prevence zmíněných nemocí. Více o výhodách a nevýhodách kastrace se můžete můžete dověďět zde.



5. Když se pes vykusuje v okolí konečníku anebo jezdí zadkem po zemi, tak potřebuje odčervit.

Tyto příznaky jsou většinou způsobeny přeplněním análních váčků. Ty se za normálních okolností vyprazdňují samy mechanickým působením stolice, v případě zúžení jejich vývodů, zánětu nebo průjmů se mohou přeplnit a vést ke dráždění. Pak je vhodné nechat obsah váčků odborně evakuovat, případně dále ošetřit. Aby docházelo k podobnému dráždění okolí konečníku kvůli začervení nebývá obvyklé.


6. Pro správný vývoj štěněte je zapotřebí přidávat mu ke granulím vápník.

Vápník je opravdu pro štěně důležitým prvkem, nicméně granule pro štěňata v současné době obsahují vápníku dostatek, a tak je velmi rizikové další vápník do krmiva ještě přidávat. Nadbytek vápníku v potravě štěňat vede k některým onemocněním kloubů a kostí. Toto se jednoznačně potvrdilo již před několika desítkami let. Více se dočtete zde.



7. Syrové maso je to nejlepší pro mou kočku.

Při zkrmování syrového masa je potřeba počítat s rizikem parazitární a bakteriální kontaminace, což může vést k vážným zdravotním problémům. Při jednostranném krmení masem chybí kočce některé důležité vitamíny, aminokyseliny a minerály.



8. Se štěnětem se může chodit mezi jiné psy až po úplném dokončení vakcinace, do té doby musí štěně zůstat doma.

Primovakcinace se dokončuje obvykle kolem 13. týdne věku, kdy už je velmi důležitá tzv. socializační fáze vývoje štěněte téměř u konce. Budete-li se seznamováním štěněte s okolním světem zbytečně vyčkávat, může to vést v budoucnu k poruchám chování. Vzhledem k nedostatečné chráněnosti štěňat proti infekčním nemocem je samozřejmě vhodné vyhýbat se místům s velkou koncentrací neznámých psů, ale kontakt se zdravými psy (i dalšími zvířaty) je pro rozvoj osobnosti štěněte velmi důležitý. Ideální jsou pro tyto účely psí školky.


9. Vakcinovat kočku proti vzteklině je ze zákona povinné.

Pokud se nechystáte s kočkou cestovat do zahraničí, není Vaší povinností ji nechávat očkovat proti vzteklině. U koček, které žijí pouze v bytě, je naprostý nesmysl toto očkování provádět. Naopak venkovní kočky by (minimálně) proti vzteklině být vakcinovány měly.



10. Pro těhotnou ženu je kvůli toxoplazmóze rizikové mít doma kočku.

Nakažená kočka vylučuje vajíčka toxoplazem trusem asi 3 týdny, a to většinou jen při primoinfekci (nejčastěji mezi 3. a 8. měsícem života). K perorálnímu nakažení člověka nedochází většinou přímým kontaktem s kočkou, ale vajíčky kontaminujícími prostředí (neomytá zelenina) nebo pozřením nedostatečně tepelně opracovaného masa hospodářských zvířat s tkáňovými cystami (bifteky, ochutnávání připravovaných pokrmů). Přítomnost protilátek charakteristických pro chronickou toxoplazmózu představuje ochranu před nebezpečím obávané akutní infekce v prvním trimestru těhotenství. Při dodržování základních hygienických návyků je přímý přenos z kočky na těhotnou ženu nereálný.



11. Chovatel by měl vždy prodávat již vakcinovaná štěňata.

Věk štěněte, od kterého by se mělo začít s vakcinací, závisí na několika okolnostech. Pokud se jedná o chov s dobrými zoohygienickými podmínkami, matka je řádně očkována, štěně přijalo dostatek mleziva s protilátkami a nebude se pohybovat v infekčním prostředí, pak není vždy nutné očkovat ho již v 6. nebo 7. týdnu věku. Úplně postačí zahájit očkování po 8. nebo 9. týdnu, tzn. v době, kdy už je štěně většinou u nových majitelů. Nicméně do této doby by už mělo proběhnout alespoň jednou až dvakrát odčervení. Více v článku: Proč chránit psa a kočku proti blechám a klíšťatům - rizika, nemoci, prevence, řešení.



12. Blechy mému zvířeti nijak neškodí, jen ať se klidně pasou dál.

Napadení blechami často vede k alergickým onemocněním, která se projevují úpornou svědivostí kůže. Navíc je zablešení spojeno s rizikem přenosu mnoha onemocnění - kočičí bartonelózy (nemoc z kočičího škrábnutí), hemoplasmózy a rickettsiózy, stafylokokových a salmonelových infekcí, tasemnice psí (Dipylidium caninum).



13. Když dojde k nežádoucímu nakrytí feny, je nutné co nejdříve vyhledat veterináře, aby jí dal injekci proti zabřeznutí.

Vzhledem k tomu, že se k časnému potratu používají látky s mnoha vedlejšími účinky (estrogeny), je tato metoda přerušení gravidity krajně nevhodná. Dalším argumentem proti je i to, že zhruba polovina všech případů nežádoucích nakrytí vůbec nevede k zabřeznutí a ošetřovali bychom tedy i feny, které vůbec nejsou gravidní. Jestli bylo krytí plodné můžeme zjistit až po 4 týdnech ultrasonografickým vyšetřením. Pokud se gravidita potvrdí, lze ji ukončit tzv. pozdním potratem, který s sebou nepřináší rizika poškození zdraví feny. Více se dočtete zde.



14. Než se vydám s kočkou k veterináři, zkusím ji nejdřív léčit sám, Paralen by přeci mohl zabrat.

Každému léčebnému postupu by měla předcházet alespoň základní diagnostika. Bez znalosti příčiny problému ho nelze ani adekvátně řešit. Laické podávání léků z domácí lékárničky bez jakéhokoliv vyšetření nebo aspoň konzultace s veterinářem s sebou přináší dvě důležitá úskalí. 1) Terapie "naslepo", bez znalosti diagnózy, se může minout účinkem a to vede k prodlevě v nasazení správného léčebného postupu, s čímž je pak spojena i horší prognóza uzdravení. 2) Některá léčiva běžně používaná u lidí mohou být při nevhodném podání psovi nebo kočce velmi nebezpečná. Jeden příklad z mnoha: Paralen je pro kočky značně toxický a jeho aplikace vede často k úhynu. Pokud už je humánní léčivo použitelné i u zvířat, musí jeho optimální dávku a frekvenci aplikací zvolit odborník, aby nedocházelo k předávkování nebo poddávkování.



15. Ránu je dobré nechat psa olizovat, líp se mu to zahojí, vždyť psí sliny jsou léčivé.

Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují. Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.

Zdroj: Omyly a mýty o zdraví psů a koček

Související články:

Pozor, některé nemoci jsou přenosné ze psa na člověka!
Odčervení psů - Jak často a proč odčervovat psa
Nejčastější parazité psů a koček